Když chceš zapalovat, musíš hořet. Když zapálíš svíčku na obou koncích, dostaneš více světla, ale hořet bude poloviční dobu.
Vyhoření nebo-li burnout. Většina o něm slyšela a někteří ho i bohužel prožili.
Jak to, že spadneme do černé díry, když o ní víme? Ono samotné přibližování se do míst, kde se černá díra nachází, je přeci sebedestruktivní. Proč to tedy děláme?
Odpověď jsme hledali u Herberta Freudenbergera, který sám vyhořel, potom svůj stav zkoumal, popsal ho a pojmenoval, a u psychiatra Radkina Honzáka, který o vyhoření napsal skvělou knihu.
Adeptem vyhoření se stávají ti, kteří se poznají v některých z následujících situací. Jinak řečeno, pokud se chcete vyhnout komplexnímu kolapsu, a já věřím, že ano, udělejte změnu sami u sebe. Je to jediný způsob, který funguje.
Sedm faktorů, které nás vedou do černé díky vyhoření
1. Nezkrotná touha po společenském uznání.
Potřeba ocenění naší práce není zhoubná sama o sobě. Je to základní potřeba. Ale neočekávejte přehnaně, že vás budou šéfové a kolegové stavět za všechny vaše výkony na stupínky vítězů. Přijímejte (ale i rozdávejte) pochvaly. Hledejte i drobné radosti v tom, co děláte.
2. Nereálné požadavky na vztahy mezi lidmi.
Někteří se dopracuji k názoru, že jejich nápady jsou tak jasné, srozumitelné a současně skvělé, že je přece každý musí pochopit, vzít za své a spolupracovat při jejich uskutečňování. Přijměte to, že lidé jsou různí a učte se jí mít rádi.
3. Nepleťte si svůj výkon a svou osobnost.
Kandidáti na vyhořené jsou ochotní po neúspěchu totálně zavrhnou sami sebe. Ale to, že se mi něco nepovedlo, přece neznamená že jsem nepovedený já. Výkon může být špatný, ale nejste přeci hned špatní vy. Pro lepší výsledek pomůže důkladnější příprava nebo změna přístupu. Příště dopadne porada, projekt nebo zkouška mnohem lépe…
4. Zbrklé uvažování
Příliš rychlé závěry o tom, jak se věci mají nás vedou k povrchnosti. Přitom svět i vztahy jsou mnohem hlubší. Mediální zkratkovitost se propisuje i do našeho života. Z jednoho pohledu vyvodíme celý příběh, přitom neznáme všechny kamínky mozaiky.
5. Kladení důrazu na věci, které nejsou podstatné.
Naučte se rozlišovat, co je důležité a co ne. Tato dovednost se dá dobře trénovat při poradách. Právě tam se často řeší nepodstatné věci příliš dlouho, znáte to? Chcete příklad z praxe? Jeden klient chtěl vyrobit vizitky. Dlouho řešil barvu – je modrá dostatečně modrá?
Přitom si nezkontroloval telefon a mail. Když je v tiskárně vytiskli a začal je používat, teprve zjistil, že je chyba v telefonním čísle a překlep v e-mailu.
6. Přehánění a zveličování problémů
Nehledejte problémy tam, kde nejsou. A nevytvářejte si je. Někdy postačí neřešit situace s horkou hlavou. Zkuste se na ně podívat z vícero stran. Uvědomte si, jestli to stojí za rozčilování a za výdej vaší energie. České přísloví říká Nedělej z komára velblouda. Matka Tereza Když soudíte lidi, nemáte čas je milovat.
7. Braní si věcí osobně.
Když vám někdo řekne, že jste blbec, co uděláte? Zkoumáte, proč to řekl, uvažujete nad tím, do jaké míry je to pravda, ničí vás to. Ale ta věta se týká toho, kdo ji řekl. Ukazuje jeho způsob vnímání. Neberte si ji proto osobně.